Jaroslav Zeman, Senátor PČR za Senátní obvod 35: Jablonec nad Nisou - Semily

Jaroslav Zeman Můj plán

Můj plán

Chci promoci našemu regionu. To je heslo, se kterým jsem kandidoval do Senátu PČR, ale je to i životní krédo. V praxi jsem se ho držel v době, kdy jsem se pustil do zápasu o záchranu továrny a zachování pracovních míst. Důležité pro mne bylo také v době, kdy jsem se rozhodl kandidovat do zastupitelstva obce Albrechtice, kde jsem neuvolněným starostou po druhé volební období. A stejně tak je tomu i nyní.

Jsem si vědom, že senátor omezené možnosti pomáhat svému kraji přímo, ale ze zkušeností komunálního politika, zaměstnavatele a podnikatele vím, že je řada nepřímých způsobů, jak pomáhat. Proto ani můj program nebyl sestaven z tezí, ve kterých bych sliboval všechno všem, abych si tak získal podporu. heslo tedy nebylo „Slibem nezarmoutíš“.

Zdravý rozum

V první řadě chci pomoci našemu regionu a tím i ostatním obcím a městům bojem proti nadměrné byrokracii.

Správa obce v první řadě sloužit potřebám občanů a poskytovat jim komfort při vyřizování jejich záležitostí. Bohužel je praxe jiná. Stát převádí na obce stále nové agendy a vyžaduje vyplňování stohů zbytečných papírů a tabulek. Místo pomoci samosprávám se jim dostává nových úkolů a administrativních úkonů, které dusí aktivitu a vyčerpávají úředníky. Nezanedbatelná je i finanční náročnost, protože peníze utracené za zbytečnou administrativu by se daly v obcích utratit smysluplnějším způsobem ve prospěch všech.

Senát je vedle sněmovny druhým místem, kde je zapotřebí více zdravého rozumu a lidí, kteří mají s tímto jevem praktické zkušenosti. Je potřeba neustále zdůrazňovat při tvorbě zákonů na jejich dopady ve sféře státní správy a samosprávy.

Jsme často svědky toho, že je v parlamentu příliš mnoho poslanců a senátorů, kteří nemají za sebou žádnou praxi nebo přišli ze státního sektoru. Považuji za velmi dobré, že je parlament složen z různých profesních skupin ve společnosti, protože se tak prolínají různorodé zájmy a pohledy. Pedagog, lékař nebo umělec jistě vnese do určitého zákona jiný pohled než právník, politik nebo podnikatel. Považuji za velmi důležité, aby politika nebyla v rukách lidí, kteří do veřejného života vstoupili přímo ze školy. Z učebny jdou mnozí rovnou do politiky a stávají se z nich poslanci, ministři, premiéři, ale postrádají to hlavní: kontakt s realitou. si myslím, že právě ta praktická zkušenost se musí odrážet ve vrcholné politice a nikoliv naopak.

Cestovní ruch

Chci pomoci našemu regionu při rozvoji cestovního ruchu.

Není asi nutné zdůrazňovat, že cestovní ruch je důležité odvětví, které přináší řadu pracovních příležitostí a peněz do kraje. Mým domovem jsou Jizerské hory a mám je proježděné na kole i lyžích křížem krážem.

Začínal jsem jako vlekař, podílel jsem se na několika dílech pořadu ČT Cyklotoulky a nedávno jsem v naší továrně slavnostně zahájil provoz Muzea výroby dřevěných hraček. Mohu říci, že mám v tomto oboru něco prožité a vidím v cestovním ruchu velký potenciál pro budoucnost našeho regionu. Zejména proto, že místní tradiční sklářský a textilní průmysl, výroba bižuterie, benglí, korálí a dalších produktů zažívá po krizi jen pomalý vzestup a již nikdy nebude tak dominantní, jako tomu v minulosti bylo. Hledání dalších možností rozvoje turistiky je naší šancí jak zajistit prosperitu v kraji.

Velice oceňuji, že se v oblasti cestovního ruchu udělalo mnoho dobrého. V jizerskohorském regionu existuje řada sdružení, mikroregionů a spolků, které se aktivně angažují v jeho zviditelnění, rozvoji a zatraktivnění. Přesto jsem přesvědčen, že jsou tyto aktivity příliš roztříštěné a chtěl bych pomoci s vytvořením Sdružení cestovního ruchu - Jizerské hory, které by je zastřešilo v jeden celek. Sdružení by mělo sdružovat pět hlavních turistických míst v Jizerských horách, tak aby vystupovala jednotně v médiích a sdružení propagovalo jednotně celou oblast. Podobně tak jako to dělá celá Šumava či Krkonoše.

Problematika soužití

Chci pomoci našemu regionu při řešení romské problematiky.

Posledním ze tří hlavních pilířů mého programu je otázka společného soužití majoritní a minoritní společnosti nejen v senátním obvodu, ale v celé naší vlasti. V žádném případě se nechci uchylovat ke zneužití aktuálního problému, který se v minulosti vyskytl v různých částech republiky, ve Šluknovském výběžku, nedalekém Tanvaldu a nakonec i v samotných Albrechticích. Nicméně cítím, že právě tato oblast je kritickým úskalím našeho společného života a je nutné mu věnovat zvýšenou pozornost.

Řešení se nehledá snadno a není jednoduché. Důležité je problém pojmenovat, zbavit se předsudků a skutečně hledat řešení. Každá vláda i Komise EU se snaží s problematikou soužití něco udělat a zkouší různé recepty, které příliš v praxi nefungují. Antidiskriminační zákon či pozitivní diskriminace vede do slepé uličky a nedaří se aplikovat stejný recept, jaký byl použit ve Spojených státech s řešením zapojování Afroameričanů do veřejného života.

považuji za velmi důležité postupovat důsledně v rovném přístupu ke všem občanům bez rozdílu. Není správné upřednostňovat jednu část občanů ČR před jinou a vyvolávat tak další pocit nespravedlnosti, nesnášenlivosti a napětí ve společnosti. Zákony musí být jasné, srozumitelné a platné pro každého, kdo chce mít tu čest být občanem České republiky. Co je však ještě důležitější: praxe musí být totožná s teorií, což znamená důsledné uplatňování zákonů v terénu. Nesmí existovat ochrana před zákonem pro politiky, občany jiné barvy pleti nebo jinak privilegované. V praxi mám vyzkoušeno, že rovný přístup a dostatek práce je tím nejlepším lékem k získání úcty a důvěry.

Dnešní realita je taková, že Romové jsou chyceni v demotivující pasti pohodlných dávek, takže práci mnohdy nehledají. Zaměstnavatelé se bojí Romy zaměstnat, protože mají obavy z jejich pravděpodobného trestného jednání, neochotě dodržovat pracovní režim a možného nařčení z rasizmu, pokud proti takovému pracovníkovi důrazně zakročí při neplnění povinností. Zaměstnanci mají pocit nespravedlnosti, protože musí z daní přispívat na sociální podporu Romů, kterých by si vážili, kdyby pracovali a dalo se jim důvěřovat. Dohromady je to začarovaný kruh nenávisti, nedůvěry a zloby.

Při rozplétání tohoto kruhu nedůvěry je nutné zdůraznit některá fakta:

  1. Za současnou situaci nenese vinu ani jedna strana sama, ale podílejí se na obě.
  2. Práce, byť jen obecně prospěšná pro dlouhodobě nezaměstnané, je prospěšná především pro její vykonavatele. Získají pracovní návyky, jiný pohled ostatních a životní náplň.
  3. Sestěhovávání Romů, vytváření ghett a cikánských čtvrtí byla největší chyba, ve které lze najít kořeny současných problémů.

 

Tolik uvádím krátce ke svým prioritám, které chci díky Vaší podpoře ve volbách preferovat. To ale neznamená, že se zákonům a problémům z ostatních oblastí budu věnovat méně pečlivě. Jsem přesvědčen, že každý vedoucí pracovník, politik a podnikatel je dobrý jen natolik, nakolik se dokáže obklopit schopnými lidmi. jsem na jejich výběr měl vždy štěstí a jsem si vědom, že bez kvalitních lidí v mém okolí bych nikdy nedosáhl takových výsledků. Mám tu čest zastupovat občany mého senátního obvodu v parlamentu, budu naslouchat nejen radám profesionálních pomocníků, ale zejména Vám všem, kteří mi budete chtít pomoci a vždy budete mít dveře do kanceláře otevřené.